Bojový zápal v táboøe ivých,
Ztupeny hrany vlezlého zmatku,
Marná je snaha vyvolat hádku,
Zmaøen byl pokus vetøelcù lstivých.
Pìsti zle zdviené enou je ven,
Oklamat nelze ivota pýchu,
Vyslanci smrti za davu smíchu
Propluli bránou jak morový hlen.
Uniknout nelze vak osudùm svým,
Zlomených duí jde k nebesùm dým,
Zvolna se stmívá a kdekdo má strach,
Kdy v hávu noci se zjeví mu vrah.
Kdy nevyla lest, u na boj troubí,
Armáda vstala v nadeném hluku,
Jen pohnul prstem velitel pluku,
A ji vpøed cválá legie zhouby.
Úderná tlupa nejlepích koní
A v jejich sedlech elita jízdy,
Povìtøím letí obdivné hvizdy,
Øadoví vrazi hlavy své kloní.
Uniknout nelze vak osudùm svým...
Vtom proal tmu blesk, minul právì den,
Osadou ivých se rozbìhl mráz,
Kdy kdesi uvnitø se protrhla hráz
A zmizelo slunce do skalních stìn.
S pøíchodem noci støetly se svìty,
V táboøe ivých dodýchal císaø,
Dokonèil tehdy prastarý písaø
Kroniky lidstva poslední vìty.
Uniknout nelze vak osudùm svým...