Bylo to jednou ráno, sebe právì vzbudil jsem
do prázdna zase koukám, kde to asi jsem
jsem doma, leím tady sám
kde jsem vèera veèer byl, to já pøece dobøe vím
do rukou láhev beru, kocovina zase øádí
kocovina øádí dál, tak piju sám
celej ivot jsem se snail, abych k nìèemu byl
a aby po mnì kousek aspoò nìèeho zbyl
marná je vak moje touha, kdy tìkej osud mám
a tak mùu jen to jedno:
Ref.: Já piju dál...
Bylo to jednou ráno...
Ref.: Já piju dál...
Jedno horký ráno do hospody zas jsem el
abych se tam s partou známejch, jó, opìt seel
my si tam rozumíme, protoe stejnej osud máme
kdy nìkdy kouká oknem, jak lidi nìkam spìchaj
chce se ti vybìhnout ven a øíct, a toho nechaj
ale ten, kdo chvíli stál, u stojí dávno opodál
Jaká je vak lidí touha, kdy nevìdí, co chtìj
tak jim øekni tøeba: "hej, tak se mìj!"
ty u ví, jak to konèí, poznal jsi to sám
jenom se pousmìje a øekne: "já piju dál"
Ref.: Já piju dál...
Jaká je vak lidí touha...