Strnutí starých kostí,
za zády slepota oèí,
co vidìly více ne dosti
ve spirále, je bìsy se toèí.
Zkøíiti kotníky, jen rozpait ruce,
vprostøed mysli planoucí
sebou samým prokláti srdce
a zardousit lhostejnost chøadnoucí.
Pak pokynout èíí napìtí,
nech ètvero hrotù lebkou proniká,
zaznívá køik, je vábí prokletí
a s dalí ètveøicí trup se potýká!
Stojím pevnì zaklesnut... Hoøím utváøením k výinám...
Krvácím proudem otevøení... S génii elementem létám...
Chladný kov od nohou se plazí,
jak z ocele had tìlo obtáèí
jeho smìr vìdomím zamrazí...
e opoutí mì levou rukou postaèí!
Chu nápoje Vùle... Vùnì spálenitì minulých...
Dotek, e skuteènost kol... Naslouchám tonùm, je hovoøí...
Zrakem a duchem uvádìných.
Bílý antikrist!