Ké má du e proudí zpìt do dávných èasù,
pod z edlou mrazivou oblohu do nitra bez koncù.
Ké mohu pro ít své sny ve spleti èerných kmenù,
prohánìt se kraji na køídlech havraních démonù
Rozetnutí smyèek prý spasitelù národù!
Hroutí se zdi zvonic, pod rzí vyzvánìní utichá.
Torza dohoøívají, plameny laèní po nebesích.
Pryè se v ím slabo stvím! Zaznívá nahá pravda!
Ú klebek antihodnotám, trùnu malého já!
Sláva lidstva pohøbená tunami prachu z hvìzd,
slzy zemì pry tící z ran Znásilnìné.
Po spirále cestou Ve kerenstvem,
tichým lùnem krajin, kde sídlí má du e!
Sága o neuchopitelné ryzosti hyperborejská touha!