Ráno budu hodnì dlouho spát,
Celej den v posteli se válet a nic nedìlat.
Nejsem na nikoho zvìdavej,
Dejte mi pokoj, nechte mì bejt.
Nemám chu poslouchat, jak vichni jenom vanìj,
Vechno znaj, vechno umìj, vemu rozumnìj, jsou chytrý.
Sotva ráno lezu z postele,
U nìkdo zvoní, to se ví, e mì to nasere.
Moji známí zlatí jsou,
Udìlat radost chtìj mi svou návtìvou.
Budou mi øíkat, hochu, zkus se trochu hlídat,
Nekouøit, nechalstat, trochu se upravit,
Mìl bych se asi zvednout, né poøád jen kývat,
Kopnout je do zadku, ne staèej pozdravit.
Refrén:
Nechte mì bejt, já na vás nejsem zvìdavej.
Kadej vdycky radi mluví jenom o druhejch,
e jim zrovna dcera lape chodník nevìdìj.
Taky moji známí svoje vlastní chyby maj,
Nechtìj o nich slyet, jenom pomlou-, pomlouvaj.
Kdo má furt poslouchat, jak vichni poøád vanìj
To nejde vydret radi bych hluchej byl.
Jazyk si vyøíznu, a jednou budu starej,
Abych nebyl jako oni, abych nevanil.
Refrén:
Nechte mì bejt