NedokáÅ¡u uvĕřit tomu, co se dĕje vÅ¡em lidem této zemĕ
KéÅ¡ by se s nimi nezacházelo jako s pouhými nástroji
A vojáky, jejichÅ¡ jediným osudem je smrt
Proč bychom mĕli trpĕt zlou vůli krutého čarodĕje Skarremara
On není králem hodným obĕti stovek vojáků, tisíců muÅ¡ů
Přichází den pomsty naÅ¡í, zlé síly neodvrátí
Svůj osud, jeÅ¡ je vepsán do naÅ¡ich srdcí
Jejich moc brzy skončí, naÅ¡i lidé se vrátí domů
A mír zavládne nad naÅ¡í zemí
Den naÅ¡í pomsty brzy nadejde, známe to proroctví
Známe cesty, po nichÅ¡ legenda kráčí
Temné síly se rozplynou v záblesku mocného meče
JeÅ¡ bude třímat ten statečný, vyvolený
Jak rozliÅ¡it statečného bojovníka od posluÅ¡ného vojáka; jak rozeznat válečníka nadĕje od zrádce v beznadĕji a zoufalství?
MůÅ¡e ubohý zrádce královy války přispĕt úsilí národa zničit Skarremarovu říÅ¡i?
MůÅ¡e jediný človĕk ohrozit vládu zla?
Je tou moÅ¡ností zrada jedince?
Nebo zrada armády... vedoucí k povstání vÅ¡eho lidu?