Pøíjezd Vévody z Libkanu
Ze stok nejhlub ích, mezimìstských,
dunivý rachot zní, daleké volání.
Náv tìva vzácná z mìsta Liberce,
vládce tamních kanalizací.
Syn Poklopù:
Jsi u oèekáván, Vévodo z Libkanu,
v jedné na í stoce ti chystám domov tvùj.
Darem od nás pøijmi, prosím, èást edi království!
Tak jako sám Satan, jsi pro nás nejcennìj í.
Pøíteli ze stok severních,
v tomhle kraji do lo ke zradì pøí erné.
Má matka Paní z Vodárny dala rozkaz proti nám,
její "èistá" mafie nás po kodila.
Mùj bratr Mistr Jímaè, na vìky s ní spøíznìný,
teï zcela na dnì jímky jek bez du e umírá.
Na pøání té zrádkynì mu odebrali potravy,
bez bahna je jeho ivot jako voda bez píny.
Mùj otec Pán z Èistírny, v lásce tì ce zklamaný,
krutì truchlí v hlubinách vyhnívacích nádr í.
Jen Satan ví jak dlouho smutek jeho vydr í.
V ak já vìdìl co skrývala, teï zbyl jsem jediný.
Proto vítám tì mùj pøíteli, Vévodo z Libkanu.
Díky e vèas vysly els, prosbu mou o náv tìvu.
Mùj bratr, otec ani Ing. Möbius,
nikdo z nich teï není schopen, Vodárnì se postavit.
Vévoda z Libkanu:
U chápu Syne Poklopù, proè jsem vá il cestu do Plznì,
Pomohu ti rozpoutat válku proti Vodárnì.
To samozøejmost vcelku zøejmá, má mou plnou podporu,
jen mi je tì vysvìtli, kdo je Ing. Möbius!
Syn Poklopù:
Ty nezná velkého pra ského kanalizaèního vìdce, Ing. Möbia?
Opravil v echny stroje ve staré pra ské èistírnì v Bubenèi.
Ochránil pøed rozkradením celé zaøízení,
teï slávou oplývají ty skvosty muzeální.
V tom tkví jeden z dùvodù, proè mám v nìm zalíbení.
A nezlobím se, kdy nemá èasu pro moje válèení.
Vévoda z Libkanu:
U chápu, kdo vìzí za jménem tím,
A bude po boji, tak se seznámím.
A ty Syne Poklopù jsi pìkný ílenec,
tak je to správné, tak to má být.
Syn Poklopù:
A teï si v ichni dr te svoje gumáky,
nebo jsem se dostal do edé nálady,
s Vévodou z Libkanu plujeme do bitvy,
za chvíli na vodárnu zaènou padat poklopy.
War!